Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak na mastering

Jak na mastering
Mastering je proces, kterému se nevyhne nikdo, kdo chce svoje skladby distribuovat na hudebním nosiči. Pojmem distribuovat prosím rozumějte pouštět, přehrávat atd. svoje skladby mimo nahrávací studio na běžných přístrojích k tomu určených (magnetofony, CD přehrávače, přehrávače mp3.). V dnešní době, kdy počítač je běžnou věcí na stolech muzikantů, se masteringový proces stává snadnou a dostupnou záležitostí. V dobách raného rock and rollu, kdy studia nebyla jenom studia, jak je známe dnes, ale společnosti, které nabízely kompletní servis od nahrávání přes mastering, produkci, postprodukci, vydání hudebního nosiče až po jeho distribuci a reklamu, se mastering v podstatě nedělal. Bylo mnohem jednodušší vrátit nahrávku zpátky do studia a udělat novou míchačku. Dnes je dosti velkým problémem (hlavně finančním), písničku znovu vrátit do studia jenom proto, že není například frekvenčně vyvážená. Zvykli jsme si na to, že mastering je nedílnou součástí každé nahrávky, a někdy se snad dokonce spoléháme i na to, že chyby vzniklé při nahrávání a míchačce se masteringem opraví. Co tedy mastering je a čeho se dá masteringem docílit?
Mastering vyžaduje kompletně jiný přístup než míchání. Nejsem určitě jediný, kdo se při prvním masteringu soustředil na konkrétní chyby ve skladbě. Opravovat zvuk malého bubnu nebo kytary není práce pro mastering. Některé nástroje sice opravit lze, ale lepší variantou je skladbu opravdu znovu přemíchat. Při masteringu je potřeba se dívat na skladbu jako na celek a ne pouze na poměry mezi jednotlivými nástroji.Tohle poznání přináší první pravidlo masteringu: Každá akce ovlivní všechno. Dokonce i korekce extremně nízkých frekvencí ovlivňuje frekvence vysoké.
Mastering je umění kompromisu. Poznání o tom, co je možné a co není, a dělat rozhodnutí o tom, co je důležité pro muziku. Pracujete-li na kopáku, ovlivníte na sto procent basové spektrum. Jestliže kopák není moc průrazný, pravděpodobně jej opravíte citlivým přidáním pásma na 60 Hz. Pokud jsou basy příliš průrazné, můžete se pokusit jej stáhnout na frekvencích 80, 90, 100 Hz, bohužel tím ovlivníte také zpěv, piáno nebo kytaru.
Hlavním důvodem, proč lidi vyhledávají mastering, je pravděpodobně ověření frekvenční vyváženosti a její případnou korekci. Výstup z dobrých masteringových studií je velmi přesný a ukazuje na veškeré nedostatky ve frekvenční charakteristice.
Cíl ekvalizace v masteringu je jiný než při míchačce. Je možné pomoci několika nástrojům, přesněji base, velkému bubnu a činelům, ale většinou je cílem dobrá frekvenční vyváženost celé nahrávky. Co je to ale ta frekvenční vyváženost? Symfonický orchestr je něco, co lidskému uchu zní velmi dobře. Na 1/3 oktávovém analyzéru je možné vidět u symfonického orchestru mírné potlačení vyšších frekvencí, což je velmi podobné dobře zmástrované pop music. Vše začíná na středních frekvencích. Jestliže u pop music chybí středy, potom je to, jako by orchestr hrál bez smyčců a dřevěných dechových nástrojů. Fundamentální frekvence těchto nástrojů (piáno, zpěv atd.) tedy musí být velmi dobře nahrány, jinak nahrávka nebude dobře hrát.
Jedna věc je pochopit symfonický orchestr a druhá pochopit jednotlivé hudební styly. Konkrétně v dnešní moderní muzice basa hraje velmi dominantní úlohu. Přemýšlíme-li o reagge jako o symfonii, potom má orchestr velmi hodně basových nástrojů, nicméně nebuďme příliš fixování na model symfonického orchestru. Pouze si pamatujme vyváženost symfonického orchestru jako určité vodítko při práci, hlavně při práci se středními a vyššími frekvencemi.
Před samotným masteringem si zvukař pozorně poslechne muziku, kterou bude mástrovat. V mnoha hudebních stylech je zpěv tím nejdůležitějším nástrojem. V jiných to může být rytmus. U masteringu se začíná pochopením, o čem muzika vlastně je a kde je její hlavní sdělení. Poté je čas usednout k přístrojům a namíchat ten správný elixír na vaše pecky. A čím že se bude elixír míchat?
Pokud budete mít možnost nahlédnout do masteringového studia, asi vás překvapí přístroje, se kterými se v nahrávacích studiích příliš často nesetkáte. Je to proto, že každý zvukař má jiný recept, jak namíchat ten správný zvuk pro nahrávku. Můžete se ale spolehnout na to, že každý z nich pracuje s kompresory, limitéry a ekvalizéry, metry a kvalitními reproduktory. Toto jsou hlavní nástroje každého masteringového zvukaře.

Akustika a monitory

Jenom velmi málo nahrávacích studií je vhodných pro mastering. Režie nahrávacího studia má většinou velký mix pult, hluk z větráků a mnoho akustických překážek, které ovlivňují výsledný zvuk nahrávky. Pro optimální výsledek by se měl použít jiný prostor.
Kromě několika výjimek se v masteringových studiích nesetkáte s monitory pro blízký poslech (near field monitor). Žádné malé a levné monitory. Místo toho jsou použity velmi nákladné reproduktory (high quality). Chování reproduktorů a místnosti je velmi detailně propracované a přesné. Zvukař, který je v takové místnosti, má jistotu, že to, co slyší, je opravdu na záznamu a bude přehráno s uspokojivým výsledkem na spoustě systémů. Toho bohužel není možné dosáhnout na malých reproduktorech.
Monitory pro blízký odposlech jsou navrženy tak, aby limitovaly vlivy způsobené špatnou akustikou. V mnoha režiích s mixážními pulty, racky a spoustou jiných přístrojů se zvuk z velkých reproduktorů odráží od těchto ploch a ve výsledku tak dává velmi nízkou kvalitu poslechového signálu. Odrazy od zadní strany pultu jsou často také opomenuty. Dokonce i s různými absorpčními materiály nelze oklamat fyzikální zákony. Monitory pro blízký poslech jsou umisťovány na hrany pultů. To ovšem není řešení. Nejbližší povrch, a tím je samotný mixpult, se stává původcem hřebenového filtru, který deformuje zvuk.
Cesta zvuku z monitoru k naším uším je velmi spletitá. Přímá cesta se kombinuje s odrazy především od mixážních pultů. Odrazy jsou problémem při odposlechu a je takřka nemožné umístit monitory, aniž byste neporušili základní akustické pravidlo. Cesta odrazů musí být minimálně 2x až 3x delší než cesta přímého zvuku. Na trhu je velmi málo near field monitorů, které prošly frekvenčním a kompresním testem. Takřka žádné z těchto monitorů nejsou schopny reprodukovat basové frekvenční spektrum a jen velmi málo je schopno reagovat na signál a prokmitnout membránu bez jakékoliv komprese. Jestliže mají reproduktory svoji kompresi, jak poté chcete kontrolovat svoji kompresi? Near field monitory také nadsazují sílu reverbu. Lidé jsou velmi překvapeni, že jejich zpěv má mnohem méně reverbu, než si původně mysleli. Ano, ti nejlepší zvukaři se naučí pracovat s near-field monitory a mentálně se naučí popírat jejich chyby. Ovšem i oni ví, že pro mastering jsou chyby reproduktorů nepřípustné.
Na druhou stranu je subwoofer pro masteringové studio velmi důležitý. Hlasitá "P", "B", ruch okolí, nechtěné údery do mikrofonních stojanů a jiné zvuky, které do nahrávky nepatří, by mohly ujít pozornosti, pokud by nebyl k dispozici kvalitní sub-basový odposlech. Nastavení sub-basového reproduktoru vyžaduje ovšem speciální zařízení a zkušenosti.
Ať už jsou reproduktory zabudované ve zdi, nebo jsou volně postavené v prostoru, dobře navržená místnost by neměla mít jakoukoliv plochu, která by ovlivnila váš poslech. Odrazy by měly být kontrolovány a rozměry a materiál zdi vhodně koncipovány. Dobré studio pro mastering by mělo mít minimálně 7 až 10 metrů na délku. Monitory by měly být umístěny daleko od zdí a rohů. Samozřejmě je toho více, ale hranice je dána
Zvukaři od masteringu se naučili, že pokud mají nahrávky znít na širokém spektru různých přehrávačů, reproduktorů atd., je potřeba pracovat na monitorech, které jsou schopny přenášet široké frekvenční pásmo a dosáhnout tím přesný poslech. Dobrý zvukař udělá na takových monitorech sedm dobrých masteringů z deseti na první pokus.
I přesto, že masteringová studia disponují kvalitními a výkonnými odposlechy, práce probíhají při normální hlasitosti. Je to dáno tím, jak naše uši reagují na hlasitou reprodukci. Je dokonce vědecky vysvětleno, proč neposlouchat monitory moc hlasitě. Fletcher Munsonova křivka ukazuje, že vnímání basových frekvencí není lineární. Čím hlasitěji budete poslouchat, tím více si budete myslet, že nahrávka má dostatek basů. Je tedy velice důležité poslouchat na stejné úrovni jako vaši potencionální posluchači. Není důležité, jak kvalitní monitory máte, pokud jejich hlasitost bude příliš vysoká.

Boj o
hlasitost



V roce 1999 oslavil VU Metr šedesát let. I přes tuto dlouhou dobu ještě spousta lidí neumí tento metr používat. Ačkoliv je spousta přístrojů nahrazována modernějšími technologiemi, VU metry ne, protože prostě fungují. Průměrná 300milisekundová konstanta se nejvíc blíží k chování lidského sluchu, zatímco Peak metry dávají pouze informace o digitálním klipu. Dva rozdílné materiály mohou dosáhnout 0 dBFS (FS = full scale, plná stupnice) na Peak metru, ale jejich hlasitost se může lišit o deset nebo více decibelů. Tím se stávají metry udávající průměrnou hodnotu velice užitečné pro mastering. Některé metry mají dvojí stupnici. Jednu pro Peak (špičku) a druhou pro průměr.
Během mixu a masteringu by se měly používat metry pro průměr a občas kontrolovat Peak metr. V populární muzice existuje kalibrace, která pomáhá vyprodukovat CD, které se rovná těm nejlepším CD na trhu. Pomocí sinusového tónu v úrovni -14 dBFS, se nastavuje VU metr na 0. Jestliže pak během práce špičky dosáhnou 0 na VU, je dosaženo správného hlasitostního průměru. Každý decibel nad 0 VU znamená, že by měla být použita komprese, což může nebo nemusí být zase vhodné pro muziku.
Hudba s velkým dynamickým pásmem (folk, jazz, klasická hudba) je často mástrována bez jakýchkoliv dynamických úprav. V takových případech se stává, že materiál se pohybuje pod 0 VU. Tohle není problém, pokud vše dobře zní lidskému uchu. Někteří zvukaři, kteří pracují s tímto typem muziky, si překalibrovávají nastavení (-20 dBFS = 0 VU). Je potřeba si také uvědomit, že VU metry nereagují na frekvenční obsah materiálu, ale lidské uši ano. Takže i tady můžou dva rozdílné materiály dosahující 0 VU znít naprosto jinak hlasitě.
Uši jsou finální soudce při posuzování kvality, ale metry můžou také svou měrou pomoci. VU metry pomáhají demonstrovat, zda-li je hlasitost příliš vysoká nebo ne. Pro objektivní posouzení kvality signálu je důležité měřit jeho transientní ztráty (zda-li jsou slyšitelné špičky redukovány). Uši mají při poslechu určitou časovou prodlevu: nejsme pravděpodobně schopni rozeznat rozdíl mezi 10 milisekundami a 10 mikrosekundami ve špičce.
PPM (Peak Program Meter) jsou velmi rychlá měřící zařízení. Jsou schopna ukázat neslyšitelné stejně jako slyšitelné špičky v nahrávce. Populárním zařízením pro detekci slyšitelných špiček je takzvaný quasi-peak metr nebo analogový PPM, který byl definován EBU (European Broadcast Union) jako standard. Je vyroben za použití analogových obvodů, ale samozřejmě je také použita k jejich výrobě digitální technologie. Zobrazovací rychlost těchto metrů se pohybuje okolo hodnoty 10 milisekund, což je pomalejší než u jejich digitálních kopií, které pracují s rychlostí 22 mikrosekund.
0 dBFS je nejvyšší úroveň, ve které může signál být zpracován bez klipu. Mnoho z nás už ví, že ne všechny klipy, které jdou přes 0 dBFS, se jeví jako zkreslení (distrotion). Faktem je, že jedna špička nad 0 dBFS není definována jako přebuzení. Přebuzení nad 0 dBFS jsou také měřena. Obecný názor je, že přebuzení se vyskytne mezi prvním a třetím vzorkem (tři vzorky v řadě za sebou). Jestliže analogový signál na AD převodníku dosáhne úrovně 0 dBFS, výsledkem je rovná přímka v 0 dBFS. Nicméně lidské ucho je velmi benevolentní a určité přebuzení odpustí. Tři až šest přebuzených vzorků budou neslyšitelné na perkusivních zvucích, zatímco jeden přebuzený vzorek na piánu slyšet bude. Digitální metry od firmy Sony zavedly třívzorkový standard pro měření přebuzení s možností přepnutí na jeden vzorek.


Úprava dynamiky

Jak jsme si řekli, jedním z pracovních nástrojů zvukaře při masteringu jsou přístroje ovlivňující dynamiku skladby. Oba způsoby úpravy dynamiky - komprese a limitace - mění poměr mezi špičkami a průměrnou úrovní hlasitosti nahrávky a samozřejmě mění i dynamický rozsah nahrávek. Komprese mění zvuk mnohem více než limitace. O kompresi můžete přemýšlet jako o změně vnitřní dynamiky skladby.
Limitace je zajímavý proces. S rychlým náběhem (1 až 2 vzorky) a rychlým dozvukem ( release 1 až 3 ms) můžete limitovat nahrávku až o několik dB, aniž byste ji poškodili. O limitaci uvažujte, pokud chcete zvýšit celkovou hlasitost nahrávky a nechcete porušit zvuk nahrávky. O kompresi uvažujte, pokud chcete zdůraznit hudební materiál. Natlačit atd.
Při zvažování o aplikování úprav je potřeba myslet na celkovou hlasitost. Jestliže se zdá zvuk nahrávky našlapaný, potom zvednutí celkové hlasitosti je většinou jediný proces, který je potřeba udělat. Je-li zvuk našlapaný a nedosahuje průměrné hodnoty 0 VU (-14 dBFS), používá se limitace.
Protože hlasitost má vliv na naše posuzování, je zřejmé, že by se posuzování mělo porovnávat s původním materiálem. Upravená verze může znít lépe jenom proto, že je hlasitější. Proto je důležité, aby původní a upravená verze zněla ve stejné hlasitosti, abychom viděli, že mastering skladbě pomohl.
Manipulace s dynamikou skladby je proces, který může skladbě uškodit, nebo ji naopak vylepšit. Bohužel je věcí každého, jak nastaví parametry kompresoru, a není žádný univerzální rejstřík, který by seděl na všechny skladby. Je-li attack příliš krátký, můžete ztratit akcent na rytmičák a popřít tak celý smysl komprese. Jestliže je release příliš dlouhý, nebude kompresor mít čas se zpátky vrátit k náběhu na sub akcent. Krátký release způsobí, že signál začne produkovat distortion. A jestliže kombinace attacku a release není ideálně nastavena pro rytmus, zvuk bude stlačen a místo úderného zvuku se nahrávka stane plochou. Toto je delikátní proces vyžadující zkušenosti, dovednosti a výborný monitorovací systém.

Mutlipásmová komprese může pomoci
Transientní (perkusivní zvuky) obsahují více vyšších frekvencí než zvuky s dlouhou zvukovou obálkou. Použitím komprese, která neovlivní transientní zvuky, se dají zdůraznit subakcenty. Zkoušejte poslouchat nástup perkusivních zvuků a měňte attack na kompresoru. Při správném nastavení docílíte tlak i správný nástup. Při špatném nastavení budete mít jenom tlak a ztratíte nástup. Mnoho muziky ovšem potřebuje obojí. Multipásmový kompresor dovoluje zdůraznit určité elementy, které se zdají být slabými (basa, velký buben, hlas, kytary.). Učte se tedy frekvenční pásma jednotlivých nástrojů a nebudete mít problém s nastavením dělícího (crossoverového) pásma.

Komprese, stereo a hloubka
Komprese je nástroj pro změnu vnitřní dynamiky. Nástroje, které byly v nahrávce utopeny, se posunou dopředu, zatímco prostor a hloubka jsou degradovány. Ovšem ne všechny nástroje by měly být vpředu.

Kompletace alba

Hlasitost a normalizace

Kompletace alba vyžaduje nastavení stejné hlasitosti pro každou skladbu. Jak jsme mohli vidět, uši nastavují hlasitost podle průměru a ne podle jednotlivých špiček v nahrávce. Také jsme si ukázali, že limitace a komprese mění hlasitost pomocí změny poměru hlasitost : špička. Normalizace je proces, kdy se vyhledá maximální špička a ta se vytáhne na 0 dBFS a s ní i zbytek nahrávky. Pro nastavení hlasitosti se ovšem normalizace nepoužívá. Ucho je poslední soudce, který posuzuje relativní hlasitost. Ovšem i ten může být klamán a je lépe dělat relativní, než absolutní závěr. My všichni máme zkušenosti s prací na mixu v průběhu noci. Rána jsou ovšem děsivá, neboť naše mixy jsou strašné. Takže nedělejte unáhlené závěry a přehrajte si vždy závěr skladby až po začátek nové. Tohle je jediná cesta, jak nastavit a zkompletovat hlasitosti na albu.

Ekvalizace


Typy ekvalizérů
Mnozí z nás jsou obeznámení s rozdílem mezi parametrickým a shelving ekvalizérem. Při mixu se uplatňuje především parametrický, protože se pracuje s jednotlivými nástroji. V masteringu se naopak zvyšuje úloha použití shelvingu, protože se pracuje s celou nahrávkou.
Parametrický ekvalizér nachází uplatnění při odstraňování basových resonancí. Málo lidí ovšem ví o třetím velmi důležitém typu ekvalizérů pro mastering - a tím je Baxandalův ekvalizér. Kontrola tónu na hi-fi je ve většině případů modelována právě kolem Baxandalovy křivky. Stejně jako shelving ekvalizér je i Baxandal aplikován na basové a vysoké frekvenční pásmo. Při práci s shelving se dosáhne pouze konstantní úrovně zdvihu, zatímco Baxandal má mírnou stoupající tendenci. Pro lidské uši je tento zdvih příjemnější. Baxandal se dá ovšem simulovat pomocí parametrického ekvalizéru s hodnotou Q kolem 1 s tím, že centrální frekvence je na hodnotě 20 000 KHz.
Ve většině případů bývá stejné nastavení ekvalizéru pro obě stopy tím nejlepším řešením. Někdy je ovšem nutné nastavit každou stopu jinak, například je-li hi-hatka příliš výrazná na levé straně, zpěv uprostřed je dobrý a na pravé straně je nepříliš výrazný crash činel.
Někdy je důležité opravit hlavní nástroje nebo zpěv. Toto by samozřejmě bylo dobré udělat už při samotném mixu. Pamatujte, že při masteringu dvou stop se jakákoliv změna odrazí na všem.
Například jestliže je piáno nepříliš frekvenčně vybalancované, můžete použít tyto triky:
- opravte jenom část, kde hraje piáno sólo
- pracujte jenom se stopou, kde je piáno lokalizované
- pracujte jenom s fundamentálními frekvencemi

Ekvalizér nebo multipásmový kompresor?
Lidé si stěžují, že digitální nahrávky jsou příliš studené, postrádající přirozené znění. Tohle je samozřejmě přesné hlavně při nízkém bitovém zpracování (16 bit). K tomu všemu je digitální nahrávání velmi netolerující k chybám (A/D, předzesilovače, atd.) Masteringový zvukař by měl tyto chyby rozpoznat a vytvořit celkově příjemný zvuk. Použijte ekvalizér, pokud nástroje ve všech hlasitostech potřebují upravit, nebo použijte multipásmový kompresor, který je schopen nastavit spektrum v rozdílných hlasitostech. Také je možno simulovat analogovou saturaci s jemným kompresorem na vyšších pásmech. Pokud naopak je nahrávka na basech nečitelná (díky špatné mikrofonní technice, šumu, nízkému rozlišení atd.), pomůžeme jí jemnou expanzí na vyšších frekvencích, které jsou harmonické pro basové nástroje, a tím upravíme čitelnost. Této technice se říká AGC.

EQ v interakci s kompresorem
Použití multipásmového kompresoru není finální procedurou a mělo by být následovano ekvalizací. Třípásmová komprese pracuje s třípásmovým ekvalizérem ruku v ruce. Při použití komprese je tonální vyrovnanost ovlivňována crossoverovou frekvencí, kompresí a make up gainem (vrátí komprimované nahrávce původní úroveň) v každém pásmu. Dříve než použijete ekvalizér, snažte se vyrovnat úrovně pomocí make up gainu. Obecně vyšší komprese dělá zvuk tupějším kvůli ztrátě transientů. Řešením je aplikace menšího kompresního poměru nebo nastavení attacku na vyšší frekvenční spektrum. Vy se ovšem můžete ubírat cestou nastavení make up gainu nebo ekvalizéru při opravování vyššího frekvenčního pásma.

Kontrola sykavek
Kontrola sykavek je přirozený artefakt kompresoru. Je to především kvůli tomu, že kompresor nad tresholdem nepozná, co je co. Uši jsou však velmi citlivé v tomto frekvenčním pásmu. Jinými slovy se kompresor nechová tak jako lidský sluch. Řešením je rychlý kompresor v úzkém pásmu mezi 2,5 až 9 kHz.

Noise Reduction
Komprese má sklon zvýraznit šum, protože signál pod tresholdem je regulován gainem. Možným řešením je jemná expanze na vybrané frekvence. Šum pásku, předzesilovače, kytary a syntetizátorového předzesilovače se můžou jevit jako šum, nebo jako součást zvuku. Pokud o šumu uvažujete jako o problému, nebuďte příliš horliví s jeho odstraněním. Klíč k dobré redukci šumu není jeho úplné odstranění, ale přijmutí malého zlepšení jako vítězství. Pamatujte si, že hlasitější zvuk zakryje šum, a také si uvědomte, že posluchači neberou šum jako problém. Poslouchají především muziku a to by jste měli i vy. Jeden až čtyři decibely redukce úzkým pásmem okolo frekvence 3 - 5 kHz může vyřešit problém se šumem, a pokud je udělána dobře, potom je pro naše uši tento zákrok neslyšitelný.

Monitory a ekvalizace
Nepřesné monitory nejenom že způsobují nepřesnou ekvalizaci, ale také naopak ekvalizaci přílišnou. Čím přesnější monitory, tím méně budete používat ekvalizéry. Je proto nutné se trochu podívat na nastavení. Lidský sluch ve spojení s měřící technikou by měl určit přesnost monitorů. Problém je v tom, že měření jsou pouze přibližná a neříkají nic přesně. Tohle vede k problému s vajíčkem a slepicí. Co bylo dřív?
Použijete-li referenční nahrávku pro posouzení monitorů, jak víte, že tato nahrávka je dobře nahrána? Odpovědí je: použít nejlepší nahrávky pro posouzení monitorů a vzít si z tohoto poslechu průměr (existuje seznam 25 až 50 nejlepších nahrávek). Výšky se budou tvářit někdy jako pod dekou a někdy příliš jasně, ale většina bude v pořádku, pokud jsou monitory přesné. Vyhněte se ekvalizaci monitorů. Je lepší upravit místnost, nebo přesunout monitory na jiné místo.
Na adrese 
www.chesky.com je možno stáhnout referenční nahrávku LEDR (Listening Enviroment Diagnostic Recording) pro nastavení monitorů. První stopa je pro nastavení korektní pozice ve stereu. Signál Beyond by se měl objevit cca 30 cm do levého a pravého reproduktoru. Jestliže tomu tak není, je signál ovlivněn odrazy od bočních zdí. Signál Up by naopak měl zaznít cca 8 až 15 cm nad a signál Over by se měl rozprostřít jako duha ve stejné výšce jako signál Up. Jestliže jste tohoto výsledku nedosáhli, tak je signál ovlivněn překážkou mezi vámi a monitory.

Nastavení stereo váhy
Stereo váha nesmí být souzena jen podle toho, co ukazují kanálové metry. Je pouze jedna cesta, jak ověřit korektní nastavení monitorů. Pusťte do obou monitorů signál růžového šumu ve stejné hlasitosti. V místě poslechu by signál měl znít velice úzce přesně uprostřed.

Vysílačka


Mýtus o vysílačce
Reklamy jsou vytvářeny lidmi z marketingu a jejich účelem je prodat zboží a tito lidé také používají velmi nejasné a dvojsmyslné výrazy. Jedním z nich je výraz "Vysílačka". Rádio je skvělý nástroj pro změnu hlasitostí. Vezmou nahrávku, která není nijak upravena, a udělají z ní našlapanou věc, která obstojí vedle nejmodernějších nahrávek. Stlačí ji a to ne zrovna nejcitlivějším způsobem. Jinými slovy, přehorlivý mastering způsobí velké škody.

Příprava pro rádio
Poměr špičky a průměru je rozdíl mezi úrovní na VU metrech a PPM metrech. Metr, který zobrazuje obě hodnoty na stejné stupnici, je pro práci žádaný, jinak budete muset udělat pár výpočtů a dívat se na oba metry ve stejný okamžik. Jestliže dvojfunkční metr ukáže průměr -17 dBFS a -6 dBFS špičku během krátké hudební pasáže, potom pasáž má přibližně 11 dB špičku k průměru. Vyberte nejvyšší poměr 14 dB a více nebo méně (méně než 14 dB) podle zvuku, který zkoušíte upravovat, aniž byste přemýšleli, jak bude znít v rádiu. Jestliže nižší poměr je část kreativní, na které stojí základ, potom bude skladba v rádiu přehrávána bez problému. To ovšem jen do té doby, pokud nezvýšíte průměrnou hlasitost příliš vysoko, což rádio opět stlačí. Jakýkoliv poměr kolem 6 dB je nebezpečný.
Přemýšlejte o dynamických procesorech jako o přístrojích, které pomůžou muzice, a ne o přístrojích, které připraví nahrávku pro rádio. Více komprese rovná se méně transient, náběhů, čistoty sykavek a perkusí. Někdy je tohle vyžadováno, zaleží na typu muziky. Používejte tedy širokopásmové reproduktory, které nepoužívají kompresi, a rozhodněte, jestli jsou úpravy nutné. Kompresor byl v 50. až 90. letech hodně používán jako efekt (součást nástroje). Někdy byl doslova zneužit. Dnešní digitální kompresory jsou daleko více účinnější než jejich analogoví předchůdci. Byl vytvořen doslova nový efekt a některé z dnešních hitů jsou postaveny na tomto efektu.

Subsonic
Toto pásmo může nepotřebně ubírat na celkové hlasitosti. Navíc silné sub-basové pásmo při vysílání v rádiu má za následek dýchání kompresoru. Nastává zde tedy potřeba kontroly tohoto pásma.
1. pomocí analyzéru; 2. kontrola a porovnání na dvou subwooferech
Máte-li zkušenosti s kalibrací subwooferů, zkontrolujte, jestli má pro muziku význam zapojovat je do hry. Jednoduchým zkoušením a zapínáním hi pass filtru. Zní-li skladba dobře s hi-pass filtrem a zvuk neztrácí na čitelnosti, použijte jej. Je ironií, že basové nástroje natáčené technikou přes DI box znějí lépe s aplikací filtru na 40 Hz. Neberte ovšem toto jako univerzální nastavení pro všechny případy a raději se řiďte svým sluchem.

Nadměrné sykavky
Kvůli špatné kontrole sykavek na výstupu FM rádia je potřeba nahrávku mírně upravit. Definice zní takto: sykavky na dobrém reproduktoru by měly být trošičku přetaženy a měly by znít velmi jasně.

Přílišná špička perkusí
Tento problém je velice ojedinělý. Je potřeba si uvědomit, jak se rádiová komprese chová k perkusivním zvukům. Dávejte také pozor na opakující se špičky, které jsou někdy i 8 dB nad průměrnou hlasitostí zpěvu. Velmi pomalý release v nastavení rádiové komprese může utopit na několik milisekund zpěv. Ideální je opravit tento problém již při mixu a ne při masteringu. Správná technika mixování s pečlivě vybranými a nastavenými kompresory může tuto situaci udržet pod kontrolou. Samozřejmě ne vždy můžete opravovat míchačku, a proto je potřeba velmi citlivě použít multipásmový kompresor.

Hlasitost a rádio
Jemná multipásmová komprese působí hlasitěji při vysílání. Pakliže cítíte, že byste měli dojít ke kompromisu mezi CD a rádiovou verzí, proč neudělat verzi jenom pro rádio.
Software a hardware


Je velmi těžké říci, s kterým zařízením uděláte ten nejlepší mastering. Na trhu je dnes velice mnoho přístrojů a programů, které disponují procesory pro mastering a nástroji pro kompletaci alba. Pojďme se tedy podívat alespoň na některé z nich.

Sound Forge
Firmu Sonic Foundry a jejich program Sound Forge jistě není potřeba představovat. Tento program patrně nepatří mezi nástroje profesionálního masteringu, ale díky jeho snadné dostupnosti je tento program velmi populární. Sound Forge je editační program pro počítače se systémem Windows. Pracuje se stereo a mono soubory a umožňuje jejich vypálení na CD ve formátu zvukového CD. (
www.sonicfoundry.com)

WaveLab
WaveLab je stejně populární jako Sound Forge. V porovnání s ním je tento program trochu vhodnější pro mastering a to díky jeho Master sekci, kde se projeví nastavení několika efektů okamžitě, bez přepočítávání. I tento program umožňuje kompletaci alba, včetně vypálení zvukového CD. (
www.steinberg.net)

Bias
Sound Forge a WaveLab jsou doménou počítačů PC. Pro Mac dodává firma Bias Peak jejich stejnojmenný editační software. Jedná se o dvoustopý nedestruktivní editor s editačními funkcemi a dynamickými efekty.

Wave Burner
Velmi zdařilý program s intuitivním ovládáním pro kompletaci alba a jeho vypálení od firmy Emagic. Hlavní důraz je zde dán na přípravu PQ kódů, ale jsou tu i funkce pro zpracování dynamiky. Program je určen pouze pro MAC (
www.emagic.com)

ProTools
Přestože ProTools je softwarový multitrack, používá jej spousta zvukařů pro mastering. Jejich síla spočívá především v jejich DSP a v pluginech, kterými je možné ProTools nakonfigurovat pro určitou práci. (
www.digidesign.com)

Waves L1
Waves je Izraelská firma, která dala masteringu nový rozměr. Jejich plug-in L1 se dnes již stal legendou a mezi námi si už jen málo lidí dokáže představit mastering bez L1 Ultramaximizéru. L1 Ultramaximizer je vysoce sofistikovaný signálový procesor kombinující zdokonalený peak limiter, level maximizer a vysoce účinný re-quantizer založený na implementaci Michael Grezonova IDR (increased digital resolution) zvukově tvarovaného re-dithering procesu. Čili Ultramaximizer maximalizuje úroveň digitálního signálu a rozlišení finálního souboru, pracujícího na obou "koncích" výstupu. (
www.waves.com)

T-Racks
Aplikace, jež připomíná na první pohled rackovou krabici nabušenou lampovými kompresory a limitery. Ono to ale koneckonců není nic jiného. Pouze v digitálním zvuku a virtuálním prostředí pécečka.

Finalizér
Oproti předcházejícím produktům je Finalizer hardwarová krabice o rozměru 1U rackové jednotky. Jedná se v podstatě o multipásmový kompresor a limitér. Finalizér se těší mimořádné oblibě. Je to dáno jeho snadnou obsluhou, přehledností a v neposlední řadě i vynikající zvukovou kvalitou. (
www.tcelectronics.com)

DBX Quantum
Quantum je další z řady hardwarových zařízení pro mastering. Jeho koncepce je stejná jako u Finalizéru. (www.dbxpro. com)

Focusrite
Firma Focusrite je známá svými Hi end přístroji pro zpracování zvuku. Nabízejí několik přístrojů, které jsou určeny pro mastering. Mezi ně patří kompresory a ekvalizéry s označením Blue line. (
www.focusrite.com)
Mohli bychom jmenovat ještě spousty firem, ale jak jsem dříve poznamenal, výběr přístrojů je velmi individuální a co je pro někoho dobré, nemusí být pro druhého. Je to přece jenom zvuk.
Tipy pro mastering
Jestliže jste se rozhodli si udělat mastering v klidu svého studia, nabízím vám několik dalších tipů, které pomohou se vyhnout některým chybám:
1. Jestliže je možné udělat Fade Out, raději ho udělejte v editoru než při míchačce ve studiu. Editor dává více kontroly, ale zároveň vám umožní ztišit s Fade Out i šumy okolo vaší nahrávky. Dosáhnete tím ticha mezi jednotlivými skladbami.
2. Dříve než začne skladba, označte si pasáž před skladbou a potom použijte funkci Silence. Na konci skladby tuto funkci nepoužívejte, protože byste mohli uřezat přirozený dozvuk nástrojů. Pro konce skladeb používejte funkci Fade Out. Běžně se Fade Out nastavuje okolo 1 sekundy. Vždy se ale raději přesvědčte, jestli skladba dozní přirozeně. Mnoho editorů wavů vám umožní poslechnout si konec skladby dříve, než se nastavení provede, a to funkcí Previev.
3. Velký problém, na který můžete narazit při mástrování CD, je, že některé skladby nemusí mít stejnou hlasitost. Pokud chcete docílit stejné hlasitostní úrovně, neznamená to, že všechny skladby nastavíte na 0 dB. Pravděpodobně zjistíte, že pomalé skladby znějí hlasitěji než rychlé. Vodítkem pro nastavení stejné úrovně všech skladeb na CD by měl být hlas zpěváka nebo zpěvačky anebo nástroj, který je dominantní a stejný pro všechny skladby.
4. Další situací, která by mohla nastat, je, když skladby nebyly nahrány v jednom studiu anebo byly nahrávány v průběhu několika měsíců anebo roků. Skladbám dáte stejný základ použitím parametrického ekvalizéru. Začněte poslechem spodního pásma jednotlivých skladeb a pomocí parametrického ekvalizéru je zkuste vyrovnat. Jedna skladba může mít například velmi výrazné basy okolo 40 Hz a druhá skladba zase okolo 80 - 90 Hz. Proto u první skladby zvedněte mírně pásmo 80 Hz a u druhé udělejte totéž na 40 Hz a na 120 Hz mírně potlačte basy. Bohužel ne všechny ekvalizéry se chovají stejně a neexistuje proto univerzální nastavení. Proto je třeba začít experimentovat. Jemným přidáním 6 a 15 kHz dodáte nahrávce jasnost, zatímco potlačením 1 - 3 kHz budete redukovat nepříjemné zvuky. Jestliže nejste spokojeni s výsledkem parametrického ekvalizéru, zkuste použít harmonický enhancer např. od firmy Aphex Exciter. Tento přístroj velmi jednoduše dodá vaší nahrávce basy i výšky. Je třeba ale pracovat velmi opatrně s tímto přístrojem a velmi často si ověřovat původní zvuk pomocí tlačítka bypass, protože si uši na tento efekt velmi rychle zvyknou a mohli byste to na basech a výškách trochu přehnat.
5. Skladbu lze udělat hlasitější, přestože je již nahrána v plném dynamickém rozsahu. Za pomocí pluginu L1 od firmy Waves nebo přímo v programu Logic Audio pomocí funkce Energizer. Ve všech případech můžete hlasitost zvýšit o 6 dB i více. Dobrá věc u modulu L1 je, že limituje a normalizuje v jediné operaci. Praxí je, že špička se nastavuje na hodnotu -0,3 dB nebo -0,5 dB.
6. Mějte vždy po ruce CD, které je podle vás velmi dobře zmástrované, a během práce zkoušejte porovnávat vaši práci s tímto CD.
7. Více komprese může vaší nahrávce dodat více energie, ale na druhou stranu potřebuje mít nahrávka svou přirozenou dynamiku a komprese může změnit poměry nástrojů v nahrávce. Dobré je si vyzkoušet, jestli vaší skladbě nepomůže zapojit kompresor až za ekvalizér a komprimovat jenom určité frekvence. Anebo zapojit kompresor a za něj ekvalizér, což vám umožní použít ekvalizér, aniž byste ovlivnili kompresor. Kterou variantu zvolíte, záleží jenom na stylu muziky a samozřejmě i na vás.
8. Split Band kompresor neb dynamický ekvalizér je zařízení, které vám dává více možností pozměnit spektrální vyváženost. Tohle zařízení vyžaduje trochu praxe, než jej použijete.
9. Jestliže máte pocit, že mix postrádá trochu prostoru a že nástroje znějí, jako by každý muzikant stál v jiném prostoru, můžete přidat reverb do celého mixu.Tohle provádějte velmi opatrně. Doporučený a osvědčený je Ambience program z procesoru firmy Lexicon. Jestliže po přidání reverbu ve skladbě se zvýrazní spodní pásmo, ořežte basy na reverb sendu. Při používání reverbu si zkontrolujte mono kompatibilitu nahrávky.
10. Snažte si poslechnout výslednou nahrávku na co nejvíce možných reproduktorech. Také si poslechněte výsledek sluchátky, jestli se v nahrávce neobjevují nežádoucí zvuky, které můžete na reproduktorech snadno přeslechnout.
11. Když na začátku vaší práce budete předem vědět, že finální výrobek bude uložen na CD, pracujte od začátku ve vzorkovací frekvenci 44,1 kHz. Je-li je kazeta DAT nahrána ve frekvenci 48 kHz, použijte sample converter. Pokud nejste majiteli stand alone aplikace, můžete samozřejmě použít softwarový konvertor. Softwarové konvertory ovšem někdy nepřinášejí ten správný výsledek. Potom použijte klasickou cestu DA z kazety DAT do AD zvukové karty. Někdy je to lepší, než používat sample rate conventor.
12. Když nahráváte z kazety DAT do zvukové karty pomocí digitálních vstupů, ujistěte se, že zvuková karta je nastavená na External Digital Sync během nahrávání a Internal Sync během přehrávání. Také si ověřte, že máte shodnou samplovací frekvenci a to jak na zvukové kartě, tak na kazetě DAT. Dvakrát měř, jednou řež: tady to platí dvojnásob. Mohli byste se pak divit, že vám skladba hraje o 10 % pomaleji.
13. Neočekávejte, že digitální DE Noising plug-in bude dělat zázraky. Proto jej při výsledném masteringu používejte minimálně a raději už při samotném nahrávání si ohlídejte operační hladinu 0 VU.
14. Při používání crossfade (potřebujete-li udělat přechod mezi dvěma skladbami) se vyhněte dlouhým přechodům. Zmenšíte tím riziko nežádoucího posunutí fází.
15. Projekty, které jsou pro vás důležité, si zálohujte dvakrát! Jednu jako Back Up a druhou označte jako Production Master. Zaznamenejte si, jaká je samplovací frekvence, název, začátek a konec, datum a kdo se na práci podílel. Jestliže máte nahrán i testovací tón, zapište jeho úrovně. Nějakým nepsaným pravidlem je také to, pokud používáte kazety DAT, že se nenahrává hned od první sekundy, ale nechává se jedna minuta ticha. Jakmile začínáte nahrávat, zapište ručně na začátek skladby ID number a zkontrolujte, jestli vám kazeta DAT automaticky nepřiřazuje ID do tichých pasáží.
16. Při rozhodování, kolik sekund bude pauza mezi skladbami, si vždy poslechněte konec a začátek skladby. Mezery mezi skladbami nejsou většinou delší než dvě sekundy. Potřebujete-li delší pauzu, použijte funkci pre-roll ve vašem editoru.
17. Vypalujete-li si svůj master sami, nezapomeňte, že disk musí být vypálen jako DAO - disk at once. Buďte velmi opatrní, berete-li CD master do rukou. Na trhu je spousta lisovaných CD s otisky prstů.
18. Dávejte si pozor, používáte-li Stand Alone CD Recorder. Většinou tyto mašinky používají automatické číslování skladeb a přidělují je i slabším pasážím ve skladbě.
19. Při digitálním přenosu z kazety DAT do CD Recorderu je dobré manuálně zapsat ID alespoň půl sekundy před každou skladbu. Potom nebudete riskovat, že přijdete o první notu ze skladby.

Tohle bylo pár tipů pro ty, co se chtějí vypořádat s masteringem po svém. Pokud ovšem chcete předat vaše skladby zkušeným mistrům, potom je i tady pro vás pár tipů:
a) Váš master ze studia opatřete soupiskou a vyznačte formát (stereo nebo mono) samplovací frekvenci 44,1 atd.
b) Připravte pořadí skladeb a jejich indexy.
c) Označte Fady Out a In.
d) Výsledný mix neprohánějte kompresorem.
e) Nenormalizujte (je potřeba místa pro ekvalizaci atd.)
f) Připravte si referenční CD (většinou se jedná o CD, které se vám zvukově líbí).
g) Míchačku se snažte do masteringového studia přinést na kazetě DAT, HDD (hard disk) nebo na datovém CD. Snažte se vyhnout zvukovému CD. Je příliš náchylné na chyby, které by se duplikovaly.

Závěr

Dobrý mastering je k nezaplacení. Na to, aby se jeden stal dobrým masteringovým zvukařem, je zapotřebí spousty času a zkušeností. Když jsem se ve škole (SAE - School Of Audio Engineering) ptal, jestli se budeme věnovat masteringu, tak mi učitel řekl, že na to nemáme dost zkušeností. Na závěr dodal:"Deset let za pultem a potom by se snad dalo o masteringu mluvit!".

Použité materiály:
Bob Katz: Basic Of Mastering
John Vestman: 
www.johnvestman.com
Rozhovory

John Murch (JPM Sound)
Můžete nám prozradit definici masteringu?

Mastering je poslední příležitost k opravě problémů, které vznikly a nebyly zpozorovány v průběhu míchačky. Je to také příležitost spojit zvukově jednotlivé skladby tak, aby zněly přirozeně vedle sebe na jednom CD. A nakonec je to šance udělat CD co nejhlasitější.
Jaké používáte přístroje?
Mám k dispozici tři masteringové ekvalizéry a jeden klasický profesionální kompresor. Všechno je od renomovaných výrobců a jejich přístroje jsou používány po celém světě. Jedná se o Sontec, GML, Pultec ekvalizér a Fairchild Compression. Sontec a GML jsou v podstatě stejné přístroje až na to, že Sontec je určen pro mastering, takže všechny ovládací prvky jsou přizpůsobeny pro vyvolání nastavení (Recall). GML používá potenciometry, takže je spíše vhodný pro nahrávání ve studiu. Unikátní zvuk má ovšem Pultec ekvalizér, který je z roku 1950. Další ekvalizéry, které používáme, jsou od firmy Neumann (vintage), Klien+Hummel ekvalizér (lampa) a Avalon ekvalizér. Dalším zařízením ve studiu je Fairchild Compression z roku 1950. Najdete zde také kompresory Avalon, dbx a BSS. Ekvalizéry a kompresory jsou nicméně pouze jedna část, ta druhá je naše tajemství.
Kombinujete analogovou a digitální technologii při masteringu, nebo se striktně držíte jedné domény? Jestliže ano, tak proč?
Můj osobní pocit je, že v digitálu se něco ztrácí. Je to důsledek toho, že při zpracování dochází k opravě jednotlivých bitových řetězců, což je vždy k horšímu. Pokud porovnáte špičkovou analogovou techniku se špičkovou digitální, zní analog vždy lépe.
Jak dlouho trvá mastering jednoho CD (74 min)?
Minimálně musíte počítat s hodinou práce na jedné skladbě. Záleží hodně, jak kvalitně je nahrávka smíchána. Někdy by bylo lepší, kdyby kapela přinesla pásy a míchalo by se přímo v našem studiu. Bob Ludwig jednou v jednom interviu prohlásil, že někdy vraceli nahrávku zpátky do studia, protože to byla jediná cesta, jak zachránit skladbu.
Jaký vidíte rozdíl mezi akustikou nahrávacího a masteringového studia? Je vůbec nějaký?
Masteringové studio musí mít perfektní akustiku s monitory, pokrývajícími celé frekvenční pásmo. Zvukař musí znát svoje monitory a hlavně musí vědět, jak který hudební styl na jeho monitorech hraje. Některá nahrávací studia používají odposlechy ze sedmdesátých let (basy a výšky stažené), což je dobré pro míchání (pokud tedy studio nemíchá soudobou pop music), ale nikoliv pro mastering, protože problémy na basech nejsou slyšet a není možno odhadnout, kolik výšek je potřeba.
Je také zajímavé, že nejlepší studia nemají monitory zabudované do zdi. Je to proto, že zabudované monitory nevyzařují potřebný stereo obraz. Je také zajímavé, že velké monitory s dokonalou frekvenční charakteristikou nejsou vždy nutností. Zvuk ovlivňuje poměr monitor/rozměr místnosti. V podstatě můžete dát různé velikosti monitorů od jedné firmy do jedné místnosti a při poslechu nezjistíte příliš velké rozdíly v kvalitě. Menší monitory lépe zapadají do místnosti, pokud místnost není větší než 2 m s tenkými stěnami. Potom menší monitory produkují široké a vyrovnané frekvenční pásmo
Co musí člověk umět, aby se stal masteringovým zvukařem?
Mohlo by se zdát, že jediné, co člověk musí znát, je Windows. Takový mám pocit, když se dívám na nabídku masteringu presentovanou malými studii s Pécečky. Doopravdy by měl mít zvukař velmi dobrý sluch pro muziku. Tohle není dar od boha, ale mnoho let učení a poslechu muziky. Samozřejmostí je i dobrá znalost techniky a její kombinace k dosažení požadovaného cíle.
Co byste poradil těm, kteří si chtějí zmástrovat svoje nahrávky sami?
Aby poslouchali CD, ke kterému se chtějí zvukově přiblížit. Potom ať si poslechnou svou nahrávku na všech možných reproduktorech. Pokud nebudou spokojeni se zvukem, uvědomí si snad, že to není tak jednoduché, jak se zdálo. Pak je čas nám zavolat.
Specializujete se na určitý styl hudby, nebo jste schopni zmástrovat cokoliv?
Pokud se podíváte do masteringových studií, najdete více méně stejné přístroje. Všimnete si také, že tato studia disponují minimálně třemi rozdílnými kompresory, ekvalizéry atd. Je to z toho důvodu, že každý styl muziky vyžaduje jinou péči. Nahrávky přicházejí z různých studií, z různých akustických prostředí atd. Na tohle neexistuje universální přístroj, a proto je nutné mít více přístrojů pro jednotlivé případy.
Audio CD je obecně náchylné na chyby. Máte nějaký tip na medium, které by studia měla používat na výstupu?
My máme hardwarovou vypalovačku, která je extrémně spolehlivá. Problémy s CDR jsou dány bufferem, nebo špatnou kvalitou počítače. Pro míchačky doporučuji analogový pás 1/4" nebo 1/2" anebo digitál (myslím tím "datku")
Hodně se mluví o normalizaci, jaký je váš názor na tuto funkci?
Normalizace získala špatnou pověst díky prvním softwarovým verzím (ProTools), kdy místo normalizace (posunutí dat na MSB, bez ztráty poměru nejhlasitější špičky a tiché pasáže) přepočítala data (digitální expander) a tím došlo ke změně zvuku. Nemyslím si, že tento problém stále existuje. My ale tuto funkci nepoužíváme, pro nás je to zbytečný proces.
Jaký je výstup z vašeho studia a jaké máte zkušenosti s lisovnami?
Mnoho lisoven dnes upřednostňuje CDR. Nevýhoda tohoto média z pohledu studia je, že lisovny nedělají CDR v reálném čase, což se projeví akumulací chyb na nosičích. Takových pět let zpátky jsme měli špatné zkušenosti, kdy vylisovaná CD zněla hůř než originální mastery. V posledních třech letech jsem spokojený (kromě muziky, kterou pro mě mástroval někdo jiný, ale to je jiný příběh).
Jak by si potencionální zákazník měl připravit nahrávku před masteringem?
Pokud má kapela přístup k počítači, je dobré si udělat základní editaci (kromě prolínaček mezi skladbami). Pokud jsou spokojeni s úpravami, měli by přinést skladby na CDR. Tato operace jim ušetří čas a peníze. Měli by také přinést originální pásy nebo data ze studia (to jen pro případ). Pokud mají spousty pásů a verzí, měli by si být jistí také tím, že přinesou ty správné verse a pásy.

Oldřich Slezák (ADK Prague)
Můžete nám prozradit definici masteringu?
Masteringem obecně rozumíme zpracování zvuku při dokončování CD masteru.
Jaké používáte přístroje?
Ve studiu ADK se provádí mastering na softwarech Sonic Solution, které pracují na počítačích Apple. Pro výsledný master používáme CD writer Sony CDW 900 E, nebo dodáváme mastery na 8mm kazetách ve formátu Exabyte.
Kombinujete analogovou a digitální technologii při masteringu, nebo se striktně držíte jedné domény? Jestliže ano, tak proč?
Při masteringu nepostupuji pokaždé stejným způsobem. Důležité je na začátku procesu volit technologický postup podle typu hudby (např. klasika, rock, techno, jazz...) a podle způsobu předcházejícího zpracování (jestli mix probíhal digitálně nebo analogově, používání kompresorů a limitérů při mixu...). Při zpracování rockové a pop muziky většinou používám analogové ekvalizéry a kompresory (Summit Audio EQP-200 a DCL-200B nebo Millenia STT-1) s elektronkovými předzesilovači pro změkčení zvuku a pro zvýraznění alikvót. Při používání analogových zařízení v masteringu je třeba dbát na jejich odstupy a velmi dobré převodníky DA a AD (používám Apogee PSX 100), aby nedocházelo k destrukci signálu a zvýšení šumu.
Jak dlouho trvá mastering jednoho CD (74 min)?
Mastering jednoho CD trvá 6 až 24 hodin. Vím, že se toto časové rozpětí zdá velké, ale v masteringu lze provádět různé úkoly od základního začištění začátků a konců, sestřihu písní, pořadí, až po vmíchávání ruchových a hudebních předělů, zvýšení celkové hlasitosti a ošetření digitálních špiček. Rovněž lze používat denoiséry, declickery a decrackingy, je-li třeba - zkrátka čisticí programy.
Jaký vidíte rozdíl mezi akustikou nahrávacího a masteringového studia? Je vůbec nějaký?
Provozovatelé nahrávacích studií musí počítat s dobrou akustikou nahrávacího prostoru i akustikou míchací režie. Masteringové režie by měly mít velmi dobré akustické vlastnosti a samozřejmě několik typů poslechových reprosoustav - od malých po velké výkony, tak, aby bylo možno posoudit, jak se bude nahrávka chovat v různých stupních kvality domácích poslechů.
Co musí člověk umět, aby se stal masteringovým zvukařem?
Masteringový zvukař by měl mít před prací v masteringu delší praxi v nahrávacím studiu, měl by se umět orientovat v hudebních skladbách, myslím, že by měl mít hudební sluch. Další vlastností je technické myšlení a zvládnutí softwarů, na kterých se mastering provádí. Nezbytné je určitě znát požadavky výrobců CD, aby bylo možno z CD masteru vylisovat nosiče v nejlepší kvalitě.
Co byste poradil těm, kteří si chtějí zmástrovat svoje nahrávky sami?
Při nejlepší vůli a v úctě před domácím kutilem doporučuji, aby mastering prováděl někdo, kdo se tím zabývá.
Specializujete se na určitý styl hudby, nebo jste schopni zmástrovat cokoliv?
Nevím, jestli jsem schopen zmástrovat cokoli, ale základní mastering snad zvládám. Nejlépe se zpracovává nahrávka, která obsahuje nějakou hudební myšlenku, ať už se jedná o vážnou hudbu nebo o obyčejnou písničku. Obecně při zpracování nahrávek jde o to, aby po masteringu zůstaly zachovány všechny hudební záměry, dynamické změny a frekvenční průběhy tak, jak je zamýšlel autor, hudební režisér i zvukař při natáčení v nahrávacím studiu.
Audio CD je obecně náchylné na chyby. Máte nějaký tip na medium, které by studia měla používat na výstupu?
Mixy lze provádět na mnoho médií. Pokud se týká CD v PCM formátu, doporučuji používat nosiče označené jako Audio Master, nedoporučuji datová CD. Jinak se stále samozřejmě používá formát DAT, ale i zde jsou velké výkyvy v kvalitě jak rekordérů, tak nosičů. Oblíbenými se stávají magnetooptické disky (MO disky Pro Genex). Velmi kvalitní je rovněž starý dobrý 1/4'' nebo 1/2'' analogový pásek.
Hodně se mluví o normalizaci, jaký je váš názor na tuto funkci?
Normalizace má u různých softwarů různé funkce, takže nelze jednoznačně říci ano či ne. U Sonic Solution jde o nalezení nejvyšší špičky signálu a tato se stane po normalizaci maximem. To lze akceptovat, protože se nezmění vnitřní struktura dynamiky. U jiných zařízení je tím myšlen "Soft clipping". Při tomto zpracování je nutno být velmi obezřetný, aby při velkém zaoblování špiček nedocházelo ke zkreslení signálu.
Jaký je výstup z vašeho studia a jaké máte zkušenosti s lisovnami?
Tuto otázku jsem částečně zodpověděl výše. Co se týče lisoven, myslím, že je lepší dávat přednost renomovaným firmám, ostatně ADK spolupracuje již 10 let s koncernem Sony DADC.
Jak by si potencionální zákazník měl připravit nahrávku před masteringem?
Před masteringem CD by měly být provedeny mixy do kvalitních médií na kvalitních rekordérech a s přesvědčením, že "takto má vypadat naše nahrávka". Občas se stává, že v míchacím studiu slibují "to se dodělá v masteringu". A přitom jde např. o špatné proporce zpěvu a kapely, zkreslení, málo sólového nástroje, nežádoucí ruchy, atd. Přistupte k masteringu, až bude nahrávka splňovat vaše představy. Nezapomeňte si u svého vydavatele zažádat o ISRC kódy.
Roman Cejnar (studio Ateliér, Na Folimance 5)
Můžete definovat, co je to mastering?

Masteringem rozumím finální zvukovou úpravu, obvykle hudebních snímků. CD mastering v sobě zahrnuje i jejich zpracování do formátu CD-DA (čili oindexování skladeb, zápis ISRC kódů, popř. CD TEXTu).
Jaké používáte přístroje?
Pracujeme na stanicích Mac G4 a G3, kde na platformách ProTools a Cubase Audio využíváme množství špičkových pluginů od firem Waves, Steinberg, Prosoniq a dalších.
Kombinujete analogové a digitální technologie, anebo se striktně držíte pouze jedné domény. Jestliže ano, tak proč?
Každá analogová mašinka se zahřívá, je vnímavá ke kolísání napětí, a i když si ji ráno sebepečlivěji nastavíte, v poledne už je všechno malinko jinak. Analogové přístroje mají své kouzlo při natáčení a při mixu, kde svým, ne zcela definovatelným chováním a mírným šumem, mohou v některých případech dodat pocit lidskosti či tepla. Ale při masteringu na ně nespoléháme.
Mastering je totiž kromě jiného také o přesnosti a "ostrosti" zvukových nástrojů a v tom digitální stroje jednoznačně vedou. Navíc spousta užitečných procesorů, jako třeba generátor subharmonických kmitočtů, odšumovač či dolaďovač intonace v analogovém světě neexistuje a ani z principu existovat nemůže.
Jestli někdy dříve zněly digitální úpravy studeně a zdrsňovaly zvuk, tak to bylo v době 16bitového zpracování po jednotlivých krocích. Dnes pracujeme v rozlišení "128bit double2 internal processing" a všechny úpravy probíhají najednou v reálném čase. Teoretická čísla o kvantizačním šumu jsou mnohonásobně pod schopnostmi ostatních zařízení zvukového řetězce a lidského ucha. Pokud by někdo na tom trval, že chce svou nahrávku prohnat opravdovým analogem, máme tu pro něj jak klasický pásek - čtvrtpalec, tak analogový kompresor, limiter či korekce.
Jak dlouho trvá masterig jednoho CD při délce 74 minut?
Záleží na druhu zakázky. Poskládat skladby za sebe, ošetřit jejich začátky a konce, srovnat jejich úrovně a vybavit je patřičnými CD kódy je otázka několika hodin. Zmástrovat studiové snímky tak, aby laik nepoznal, zda je to sound z Kalifornie nebo z Čech, nebo zrestaurovat zvuk ze starých filmových pásů či LP desek trvá několik dní.
Jaký vidíte rozdíl mezi akustikou nahrávacího a masteringového studia. Je vůbec nějaký?
Pokud hovoříme o akustice režie (control room), rozdíl nevidím. V obou případech je základním požadavkem nemilosrdná pravdivost poslechu, čili hlavně vyrovnaná doba dozvuku v celém frekvenčním spektru.
Co musí člověk umět, aby se stal masteringovým zvukařem?
Měl by oddaně milovat muziku a důvěrně se kamarádit s technikou.
Co byste poradil lidem, kteří si chtějí zmástrovat svoje nahrávky?
Ať si pořídí nějaké současné americké nebo anglické CD s podobnou muzikou a snaží se mu přiblížit. Ale pokoušet se o to doma na PC na základě těchto rad z Muzikusu, to bude asi marná práce.
Specializujete se na určitý styl hudby nebo jste schopni zmástrovat cokoliv. Existuje nějaké obecné vodítko společné pro všechny styly?
Snad to není příliš troufalé, ale snažíme se přijít zvukově na kloub každému žánru. Společné vodítko ale neexistuje. Dechovka má úplně jiný ideál dobrého zvuku než punková kapela.
Audio CD jsou obecně náchylná na chyby, máte nějaké tipy na medium, na které by se měl namíchat výstup ze studia?
Ano, audio CD, které si při výskytu chyby (třeba jen vlivem znečištěného disku) samo "dovymýšlí", co by tam tak asi mohlo být, není nejlepší formát. Ideální je CD s nějakým datovým formátem (WAV, AIF, SDII) v maximálním bitovém rozlišení (16 bitů stačí, 24 bitů je lepší, 32 bitů a více je super). Frekvence samozřejmě 44,1 kHz, popř 88,2 kHz.
Hodně se mluví o normalizaci, jaký je váš názor na tuto funkci?
Tato funkce vyhledá nejvyšší digitální úroveň v daném snímku, změří si její rozdíl od digitální nuly a poté o tuto hodnotu zvedne úroveň nahrávky. Normalizaci jsme přestali používat tak před čtyřmi lety. V porovnání se současnými možnostmi dynamických procesorů je k ničemu.
Jaký je výstup z vašeho studia a jaké máte zkušenosti s lisovnami (jaká media akceptují atd.)?
Náš výstup do lisoven je samozřejmě na CD-R ve formátu CD-DA. Master před odevzdáním pečlivě testujeme a samozřejmě pozorně posloucháme. Nemáme s lisovnami, jak našimi, tak ani zahraničními žádný problém.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA